Vývoj čarodějnictví

Čarodějnictví je tu s námi již od doby kamenné což je přibližně 25 000 let. Dle paní dr. Margaret Murrayové bylo čarodějnictví spíše náboženství spojené s magií a toto její tvrzení je i nadále uznávané.  V té době člověk k proudícímu toku, silnému blesku, a dalším přírodním úkazům přiřazoval ducha a z každého vytvářel boha až nakonec vzniklo božstvo. Tak se nám tu objevil Bůh lovu. Lov byl v té době pro lidi velmi důležitý a proto byl velmi uznávaný. Dalším takovým velmi důležitým bohem přesněji bohyní byla Bohyně plodnosti. 

Prapůvodní magie která byla pravděpodobně používána byla sympatetická magie. Mělo se za to že podobné věci mají podobný účinek „podobnost přitahuje podobnost“. 

Vezměme si příklad: Lidé vytvořili hliněný model bizona ve skutečné velikosti a na ten následně „ulovili“ rituál začal tím že jeden z lidí na sebe vzal zvířecí kůži a parohy a zahrál roli boha při lovu. 

Je zajímavé že tato forma magie přežila do moderních časů. Ku příkladu penopscorští indiáni ještě před necelými sto lety ze stejného důvodu nosily převleky při předvádění rituálů a dalším příkladem je buvolí tanec mandanských indiánů.¨

Nebo dalším příkladem takové magie bylo vyrábění hliněných sošek pářících se zvířat (jelikož v té době byla vysoká úmrtnost bylo za potřebí aby byli lidé plodní) a při doprovodném rituálu spolu příslušníci kmene souložili.

Také se vyráběli sošky Bohyně plodnosti a tou naší nejznámější je Věstonická venuše dále také venuše z Willendorfu, z Sireuilu a z Lespunge. 

Jelikož v té době člověka zajímal výlučně aspekt plodnosti. Žena byla rodičkou a také ochránkyní dětí. Tak Bohyně která ji představovala byla velkou dárkyní, utěšitelkou a matkou přírodou nebo matkou zemí. Při zemědělství nabírá Bohyně na důležitosti. Nyní  dohlíží na úrodu tak jako na plodnost zvířat ale i kmene. Zde byly Bohové a Bohyně v rovnováze. Když bylo období kdy úroda zrála převažovaly bohyně a naopak když přišla zima převažovali bohové lovu. Ostatní bohové jako na příklad bohové hromu, větru a další se postupně dostávali do pozadí.

S vývojem člověka se vyvíjelo i náboženství. V dobách kdy se lidé šířili po Evropě brali své božstvo s sebou. Lidé se následně vyvíjeli jinak. Tak i bohové a bohyně dostávali jiná jména.

I když to někdy byla ta táž božstva. Velm dobře je to vidět jižní Anglii a na severu.

Na jihu byl bůh lovu znám jako Cernunnos což znamená do slova rohatý a na severu Ceme což je zkrácenina jména Cernunnos. 

Když se člověk naučil pěstovat obilí a to následně skladovat na zimu již nebyl lov tak důležitý. To se na boha pohlíželo spíše na boha přírody, smrti a toho co je po ní. Bohyně byla ale naopak stále bohyní plodnosti ale i znovuzrození a to bylo v dobách kdy lidé začali věřit v posmrtný život.

Se vznikem obřadů se nám začali objevovat kněží a kněžky. Byli to vybraní lidé z kmene kteří při rituálech měli lepší výsledky. Ti byly následně známi jako Wicca čili moudří. V anglosaské dobé by král nikdy nejednal o ničem důležitém bez rady Withanem neboli radou moudrých.

S příchodem křesťanství nedošlo ihned k přechodu k víře jelikož se křesťanství se vyvíjelo postupně. Ještě po tisíc let vládlo v Evropě staré náboženství. O hromadný přechod na křesťanství se zasadil Řehoř Veliký. Který začal stavět nové chrámy na místech kde stály starší svatostánky.

Když se začali stavět první křesťanské kostely mnohdy stavitelé a řemeslníci do vnitřní výzdoby včleňovali postavičky ztvárňující jejich vlastní božstva. Takto lidé nadále uctívali svá stará božstva. Stará náboženství, čarodějnictví či jiné pohanské víry byly považovány za rivalské. Taková snaha zbavit se soupeře je přirozená a tak nová náboženství často označovala bohy starého náboženství za ďábly a odtud také vychází argumentace že pohané jsou vyznavači ďábla. Bohužel tento způsob argumentace se využívá dodnes. V té době nezáleželo na tom jestli byly dobří, šťastní a často morálně a eticky lepší prostě museli být obráceni na víru. Obviňování z uctívání ďábla je směšné jelikož slovo ďábel znamená odpůrce nebo protivník.

Křesťanství postupně sílilo a pohanská víra zůstávala v odlehlých venkovských oblastech a slovo pohané pochází se slova pagani což znamená venkované. Jak staletí plynula měli wiccané stále obtížnější postavení a vše co udělali bylo obraceno proti nim. Zabývali se magií aby dosáhly plodnosti a zvýšili úrodu ale byli obvinění že dokáží zapříčinit neplodnost a úrodu zničit. Asi nikomu nedocházelo že kdyby tohle vše dělali tak by ničili sami sebe. V roce 1484 papež Inocenc VIII. vydal bulu proti čarodějnictví a dva slavní němečtí mniši vydali latinsky psanou knihu zvanou Kladivo na čarodějnice. Jenže když byla předložena fakultě v Kolíně nikdo z profesorů s ní nechtěl mít nic společného a nakonec potvrzení tito dva mniši padělali. Nakonec se začala rozšiřovat až lidstvo zešílelo a ve vesnici kde byla jedna nebo dvě ženy obviněny z čarodějnictví byla odsouzena celá vesnice k smrti! V roce 1586 trevírský arcibiskup usoudil že místní čarodějnice zapříčinily krutou zimu a doznání získali mučením. V té době se totiž věřilo že pokud daná osoba má pravdu a nelže bůh jí dá sílu a ona všechna muka vydrží (mimochodem muka trvala dokud se osoba nepřiznala).... Je přeci jasné že na mučidlech se přizná každý k čemukoli jen proto aby ta strašná muka konečně skončila.

Odhaduje se že celkem bylo upáleno, oběšeno a umočeno devět milionů osob obviněných z čarodějnictví! Né všichni byly vyznavači starého náboženství. Jelikož někteří využili situace a zbavili se těch vůči kterým pociťovali zášť. V té době stačilo někoho nařknout z čarodějnictví a nikoho ani trochu nezajímalo jestli je to pravda nebo ne. Okamžitě byl obviněn a upálen či pověšen. Roku 1604 byl schválen zákon proti čarodějnictví který byl roku 1736 zrušen a nahrazen zákonem podle kterého něco jako čarodějnictví neexistuje a pokud někdo tvrdil opak byl to lhář a pouze to předstíral a z čehož mohl být obviněn. Proto se příslušníci čarodějnického kultu ukrývali a žili v utajení.

Jak píše Raymond Buckland ve své knize čarodějnictví bylo a je skutečné a nikdy nebylo vymýceno. Zrušení zákonů a to i těch posledních došlo teprve v šedesátých letech dvacátého století a od té doby mohou čarodějové a čarodějnice veřejně vystupovat a předvádět se tací jací jsou...